Životně důležitá lež

Chodili spolu! Chtěla to vykřičet do celýho světa. Ani tomu nemohla uvěřit, že získala toho největšího krasavce na škole, po kterým toužila každá holka. Několik málo přátel jí ho přálo, ale ostatní fifleny, který se ho pokoušely zbalit na každou prkotinu, v ní viděly tlustýho, hnusnýho červa, kterej si zaslouží jen rozšlápnout.

"Ehm, vnímáš?" zeptala se jí kamarádka. Byla přestávka před biologií a všichni se snažili do sebe nabiflovat co nejvíc kytiček. "Právě sem se tě ptala, jestli už s ním máš dneska něco naplánovanýho, nebo jestli bys šla se mnou do kina."

"A na co? Ještě nic nemáme," odpověděla a stále se koukala z okna na chabé jarní sluníčko. Transgenní síly jara.

"No, já nevím, co dávaj..." kamarádčina slova skoro ani nezaslechla, protože jí zamečel mobil a přišla SMS od svýho milovanýho.

"Tak promiň, už něco mám," řekla a usmála se na displej.

Další přestávku se k ní přitočila jedna z těch spolužaček, který jí ho záviděly. Vzala jí za ramena a odvedla za roh chodby, kde skoro nikdo nikdy nechodil.

"Víš, nechcu tě zranit," začala přesvědčivě lhát, "ale on je obyčejnej děvkař." Měla na tváři ustaraný výraz, ale v srdci měla potěšení z jejího vyjeveného pohledu. "Včera si se mnou dal rande a pak po mě chtěl nejen to. Já..." a jakoby se snažila nebrečet, "sem ti to jen chtěla říct, aby tě to nebolelo, kdyby ti to řekl sám. Abys na to byla... ...připravená."

Zhasl pro ní veškerej svět. Měla v sobě prázdno, který necítila už dlouho. Podívala se na displej, na kterém se spokojeně xichtila jeho fotka. Jaktože jí chtěl jen využít?
Mohlo jí to napadlout... že když lehko zbalí každou holku, že toho využije... ale ona mu věřila, tolik věřila...

Rozběhla se chodbou a brala schody nahoru po dvou, i po třech. A najednou do něj vrazila. Prvně z toho byla dost vykulená, ale pak si vzpoměla.
"Ahoj, právě sem tě hledal, chtěl sem ti něco říct," spiklenecky na ní mrknul, ale ona po něm jenom nasupeně loupla očima.
"Víš co? Rači mi nic neříkej," řekla s ledovým chladem a běžela dál nahoru. On za ní jen nevěřícně koukal. Nevěděl, co jí přelítlo přes nos a co se chystá udělat. Zato ona to věděla až moc dobře.
Vyběhla do nejvyššího patra školy, vběhla na jedinej záchodek na patře, kterej měl okno a rozvalila ho. Stoupla si na okraj a zírala dolů. Její oči se nepřítomě leskly. Udělala krok do prázdna... ...a nechala se pohltit pocitem, že všechno co jí tížilo, zůstalo nahoře v okně. Netušila, že její kamrádka jí lhala.