Seděla na chodníku pod rozsvícenou lampou, utírala si slzy a pozorovala, jak se to bílý svinstvo nazývaný sněhem snáší k zemi. Snažila se na něj nemyslet, vždyť on jí ani nezná, ale od tý doby, co jí začal říkat ahoj, začala doufat, věřit v to, že se z toho něco vyvine. A když zjistila, že on sbalí každou holku na škole, chvíli jí dává naději a pak se na ní vybodne, furt si o něm myslela to nejlepší. A pak s ním začala sama chodit - a nejen to. Furt mu věřila, ale udělal jí to samý, nechal jí a ještě ten den už měl jinou.
"Gigi?" uslyšela za sebou ten známý hlas spolužačky, "co tu děláš?" "Heh...." začala přemýšlet, co bude nejlepší výmluva. "Čekám tu na tátu," rozhodla se nakonec, a pak projistotu ještě vytáhla mobil, dělala, že jí přišla SMS a zkonstatovala: "Á, tak von nepřijede, no tak ahoj," řekla a odešla opačným směrem, než její spolužačka.
Našla si další opuštěnou ulici a plakala dál...
"Gigi?" uslyšela za sebou ten známý hlas spolužačky, "co tu děláš?" "Heh...." začala přemýšlet, co bude nejlepší výmluva. "Čekám tu na tátu," rozhodla se nakonec, a pak projistotu ještě vytáhla mobil, dělala, že jí přišla SMS a zkonstatovala: "Á, tak von nepřijede, no tak ahoj," řekla a odešla opačným směrem, než její spolužačka.
Našla si další opuštěnou ulici a plakala dál...
Žádné komentáře:
Okomentovat