Jak to mezi nima začalo

Chtěla jsem napsat něco s jistým happyendem. Posuďte sami, jestli se mi to povedlo.

Seděla a tupě zírala do notebooku svojí ségry. Sama svůj neměla, samozřejmě, protože ona ho prý "nepotřebuje". No samozřejmě, rodiče maj názory jak za Karla čtvrtýho. Obrázek na ploše, kde se objímala její sestřička se svým klukem jí dráždil oči, ale zároveň se na něj musela neustále koukat. Ona sama s nikým nechodila. Nikdy. Její jediný projev čehosi trapnýho, byla na horách v sedmý třídě flaška - samozřejmě. Neví, jestli si tenkrát mysleli, že dělají něco velkýho, rozhodně to ale bylo trapný.
"Dojdi mi koupit polohrubou mouku, stejně u toho sedíš už pár hodin!" zavolala máma z kuchyně a ona se musela chtě nechtě vydat do nejbližšího supermááárketu, aby mamče koupila polohrubou.
V obchodě byla hlava na hlavě a ona, naštvaná na celej svět s balíkem mouky zacházela tak surově, že jí spadl na zem. Chtěla ho zvednout, ale předstihla jí jiná, opálená ruka. Celkem pohledný kluk se na ní usmál a řek': "Proč se tak xichtíš? Nemáš k tomu důvod! Je máj, lásky čas..."
No tak to teda scházelo, aby mi mluvil o lásce, posteskla si a chvátala k pokladně, kde si za ní bohužel ten smavý mladík zase proklestil cestu.
"Fakt, nemá to cenu se takhle mračit, zvu tě do kina," a ona jen otevřela pusu. Nikdy jí nikdo nezval do kina, natož tak náhle. "Budu tě čekat ve třičtvrtě na šest u kina. Přijď, nebo budu hrozně zklamanej..." a odběhl, aniž by mu jakkoliv odpověděla.
Co zbývalo... šla tam. Její mamka se sice divila, proč jde sama do kina, ale nic nenamítala. "Aspoň se provětráš, seš celej den zavšená u tý bedny..." - nojo, klasická slova rodičků z roku jedna dva.

Čekal na ní u kina. Neměl kytku, ani nebyl nijak převlečenej (narozdil od ní, která fakt neplánovala jít do kina v teplákách) a po příchodu jí pozdravil jednoduše "ahoj". Bylo to sice neobvyklý, ale svým způsobem dobrý.
Ani zdaleka nečeala, že jí vezme na takovej doják s happyendem. Když se dva hlavní hrdinové nakonec políbili, vzal jí za ruku. A pak už šlo vlastně všechno úplně samo. Jejich rty se střetly. Tím začala jejich láska.

Chodí spolu už rok. Když si vzpomenou, jak začínali, musejí se smát. A když si ona vzpomene, na co ten den myslela, musí se smát ještě víc. Protože najít lásku v supermarketu, kdy máte náladu pod psa a vytahaný starý tepláky, to je umění.

Zrušení blogu Peruánský zatmívací prášek?

A divíte se? Místo toho mám jinej blog, vlastně dva jiný, ale ten jeden ze mě nevymámíte:-) Takže sorry, ale ten už neexistuje:-)

Dočasná neaktivita

Obrázek pro milovníky dějepisu...

Je tu pololetí... ...dřív sem sem sice nepsala, protože sem neměla nápady, al eteď sem zase nepíšu, když jich mám (nebo sem ještě nedávno měla) horu. Prostě teď učitelům nejde o nic jinýho, než abysme se šprtali a šprtali a šprtali...

Kluk

Pamatovala si na jejich první setkání úplně přesně. Byla to krajská soutěž ve zpěvu. Ona to projela hned v jednom z prvních kol, ale on byl ve finále, kde ho trumfla jakási punkerka. Jeho úžasný slaďácký hlas jí uvízl v paměti. Když si v zákulisí balila věci, přišel za ní. "Bylas dobrá, nechápu, pročs nepostoupila." "Ani zdaleka bych se nemohla rovnat s tebou," odpověděla popravdě, jak to cítila. On jí pozval do kavárny.
"Počkej," řekl když dopili Colu, vyběhl ven a vrátil se s růží. Vtiskl ji jí do ruky a usmál se. Ona jen skolpila oči a usmála se. Oba se na sebe chvíli jen tak usmívali, dokud se je servírka nezeptala, jestli už budou platit.
Na konci ulice, kde se museli rozdělit, se zastavili. Koukali se do očí a každý věděl, co chce ten druhý. Políbili se.

Jezdil za ní domů káždý víkend. Nikdy nevynechal, a když musel, jezdil i běhěm týdne.
Přihlásili se oba na stejnou školu. Chodili spolu právě rok, když nepřišel do školy. Ani jí nenapsal, ani se neomluvil. Bylo to divný, dost divný. Každou přestávku se mu snažila dovolat a nevytočilo jí, ani když dostala pětku ze zkoušení.
Na odpolední hodiny ani nešla. Bloumala městem a dokonce zašla za jeho rodiči, jestli není doma. Nebyl, rodiče tvrdili, že je ve škole. S povzdechem se koukla k oknu. Venku se schylovalo k pořádný bouři. Vzpoměla si, že když se poprvé políbili, vítr dosahoval síly orkánu. Vlasy kolem nich utvořily jakousi oponu, stěnu, která je dělila od toho nudného světa. Kde je tomu užasnýmu klukovi asi teď konec...
Odpověď přišla sama a nečekaně. Postava se mihla za oknem sotva na zlomek vteřiny a mířila k zemi.
Zaječela. A měla k tomu důvod. Vyběhla z baráku, div že se na schodech nepřerazila a vrhla se k nehybné postavě, která měla celé tělo v podivném úhlu. Otočila ho na záda a pohled do vyděšených, mrtvých očí jí opravdu vyrazil dech. Nebrečela. Nevěděla proč. A ani brečet nechtěla. Všimla si papírku, který mrtvola svírala v ruce. Pomačkaný, od krve. A otevřela ho.

Milá Pájí,

nevím co si teď o mě myslíš, nejspíš, že sem se zbláznil. Vím, že ti to bude líto, že se tohle stalo, ale já to musel udělat, protože bych nemohl žít s tím pocitem. Pocitem, že jsem tě zklamal. Ani bys o tom nemusela vědět, ale já bych se ti nemohl podívat do očí. A ztratit tě? To už bych rači udělal tohle. Tak abys věděla, co se stalo. Prostě mi spolužáci nabídli chlast, drogy a já to prostě zkusil. Teď už moc dobře vím, co to bylo za chybu, a proto tě prosím, nikdy to ani nezkoušej. Pak sem se vyspal s nějakou ženskou v baru. Až ráno jsem si uvědomil, co jsem udělal. Nejen jak sem se nadopoval, ale že jsem tě zradil. A tak sem skočil.

Mám jen jediný přání. Choď za mnou na hřbitov. Choď mě furt navštěvovat, abych se necítil sám. A nebuď smutná. Najdi si někoho jinýho a neměj výčitky. Vždyť sem to byl já, kdo udělal chybu.

Pa, moc tě miluju, Filip

Dočetla, zmačkala papír a rozhlédla se po těch lidech, co se uskupili kolem. Jeho rodiče zkroušeně objímali jeden druhýho, kolemjdoucí se vyděšeně zastavovali a kriminalisté se je snažili odehnat. Věděla, že už nikdy nezíská tak upřímnýho a čestnýho kluka.

--------------------------------------------------

Teď stojí u hrobu, kde je jeho jméno, datum přibližně před 17-ti lety a druhé datum tak rok staré. Stojí tam, v uších sluchátka a v nich ten božský hlas, který kdysi málem vyhrál krajskou soutěž ve zpěvu. A pak jí dal růži...

Silvestrovská idylka krásná se zdála...

Seděla u zdi baráku a hleděla na pole, který měla hned před sebou. Vločky se už 2 hodiny drze snášely všude, takže kolem sebe měla pěknou závěj. Nohy jí bolely - od křečí i od toho hnusnýho mrazu, a uvažovala že zajde dovnitř. Dovnitř tam, kde se všichni baví nad stolníma hrama, vyprávějí si vtipný příběhy, smějou se a jen čekají, až odbije půlnoc a budou moci oslavovat příchod novýho roku.

Jen jí bylo souzeno oslavit ho sama. Kdykoliv byla s nimi, toužila být sama a kdykoliv vyšla ven a pět minut se procházela, tak zase toužila po společnosti. Nakonec se rozhodla pro tohle - uzavřít se do sebe. Stejnak měla nad čím přemýšlet, měla tu potřebu urovnat si v hlavě, čeho chce v novým roce dosáhnout a proč už je taková... ...diskriminovaná. Jo. Nikdy se na ní nikdo nekoukl obdivně, nikdy pyšně, nikdy jí nikdo nepochválil... měla rači zůstat v tom pitomim děcáku.

Její nevlastní rodiče si jí vlastně vzali kvůli sázce. Byl to starší pán s ostře řezanými rysy, který přes den pracoval a přes noc chlastal. Jeho žena zase byla vysoká, mladší, sebejistá a velmi jí záleželo na vzhledu a na mínění ostatních. Na svojí adoptovanou dceru se mile koukali jen tehdy, když byli na návštěvě u psychologa, nebo když si sousedka přišla půjčit vajíčka, přitom si na půl hodiny sedla do obýváku a s celou rodinkou se bavila. To potom macecha svojí dcerku pyšně vychvalovala...

Tak proč? Proč... tu dál zůstávat? Utopená v sebelítosti se všimla štěněte, které se roztřeseně usadilo na jejím klíně. "Jak se jmenuješ?" zeptala se ačkoliv věděla, že pejsek jí neodpoví. "Hm... budu ti říkat Swan... a kde máš mámu, Swane?" Psisko se jenom přitulilo a kňučelo.

Sloupla si. Konečně měla přítele - někoho, kdo jí bude obdivovat a bude na ni pyšný. Měla už vše, co potřebovala a mohla vyrazit. Vzala Swana do náručí a vydala se sněhovou vychřicí do neznáma.

Nedostatek fantazie

Omluvte neaktivitu admina, nemá nápady a inspiraci... pokud vy máte, ozvěte se na kodetowa@seznam.cz . Děkuju.